“Díky cestování a práci na dálku se mi otevřely oči, ale je čas jít dál.”
“Nomádství je pro mě a vždycky bude cesta ke svobodě. A o tom to je”
Postupně mi došlo, že to celé “nomádství” není o cestování, ale o způsobu myšlení. Plynule se mi veškeré aktivity přetransformovaly do projektu Podle sebe – podcastu a osobně-rozvojových karet.
Projektu Nomadka.cz jsem se přestala oficiálně věnovat na konci roku 2019. Osobně mám pocit, že účel byl naplněn a teď se realizuji v rámci Podle sebe. Nicméně obsah zachovávám na tomto webu jako takový archiv. Věřím, že může být přínosný dlouhodobě pro všechny budoucí návštěvníky.
Linda, autorka blogu
Lidí, kteří pracují na dálku a přitom cestují rok od roku přibývá. A to je naprostá paráda! Každým rokem těchto lidí bude víc a víc. Je dobré se na to připravit. Ať už pracujete či nepracujete na dálku, na blogu najdete spoustu tipů na práci na dálku a taky na místa, která jsem jako nomádka navštívila, ale taky způsob mého myšlení.
Odmala jsem byla vedena k tomu mít samé jedničky, dobře se učit, vystudovat, poslouchat autority a hlavně si najít bohatého ženicha (říkávala babička). To byl asi návod na štěstí a supr život.
Vím, že to nikdo z mých blízkých a učitelů nemyslel zle, jednali nejlépe, jak dokázali, uvědomuju si to. Cesta k průměrnosti, hlavně nevybočovat.
Asi jsem byla vždycky trošku jiná. Tušila jsem, že to možná nebude jediná cesta a HLAVNĚ NÉ TA MOJE.
Jedna z hlavních věcí, které mi pomohly vybočit, je nomádství.
…a pak mám pocit, že už to je jen sled údálostí, které se mi dějí dennodenně…formují mě a udávají směr..
…ony se asi děly i předtím, jen jsem ještě neměla tolik otevřenou mysl a srdce…
Nomádství mi totiž otevřelo mysl a srdce asi nejvíc. Cestu ke svobodě.
Když jsem zjistila, že něco jako digitální nomádství existuje, díky Adamovi Marčanovi z
Naučmese, tak jsem z holky, pracující v digitální agentuře přehodnotila v roce 2014 život a vydala se na cestu volnonožce. Velmi mi k tomu taky pomohl přítel Jirka, který už již tou dobou podnikal na internetu a taky podpůrné prostředí, ve kterém jsem se ocitla.
Rozjela jsem e-shop
Kšandylindy, začala poskytovat multimediální služby na volné noze a odjela na první nomádskou výpravu na Kanárské ostrovy.
Od té doby jsem nomádsky navštívila Bali, Thajsko, Vietnam, Rumunsko, Portugalsko a opakovaně se vracím na Kanárské ostrovy.
Založila jsem blog
Nomadka.cz, který se nejdříve věnoval čistě cestování. Nicméně v průběhu let mi začalo docházet, že je to mnohem více o mém způsobu přemýšlení.
To je to, co chci předávat.
Jasně, že mě cestování baví, ráda sdílím tipy na zajímavá místa a zajímavé lidi, ale to mnohem důležitější, nad tím, je to, jak přemýšlím nad svou vlastní cestou, podnikáním, atp.
Cestování a práce na dálku je pro mě pouze prostředek ke spokojenému životu a k uvědomění si vlastní cesty, ale taky není jediný. Osobně mě to dost baví.
Doufám, že vás čtení a má cesta bude bavit a ještě více doufám, že se s vámi, čtenáři, budu moct někdy setkat, ať už na kurzu o dig. nomádství,
Nomad Campu anebo jen tak!
Díky, že jste příběh dočetli až sem.
Není to univerzální návod na štěstí.
Pokud to vemete, aplikujete na sebe, nebude vám to fungovat.
Hledejte svou vlastní cestu.
Buďte sami sebou a bádejte, je to ta nejzábavnější činnost, kterou tu můžeme na světě dělat 😃
S láskou
Linda
Blog pro vás s láskou píše Linda
Hej Lindo, tak to ti držím palce! Mé blogerské pokusy na cestách také skončili právě proto, abych nemusel tolik času trávit za počítačem:-)) Tak ať se daří!
Ahoj Tome, moc díky!
Škoda, že ty jsi s psaním blogu přestal, ale naprosto chápu. Já jsem nomádku ještě nezveřejnila, testuju zatím samu sebe. Tak dost koukám, že jsi na můj blog vůbec narazil 🙂
Digitálnímu nomádění zdar a třeba se někde po světě potkáme :)Lin
Dobrý den, Lindo,
už delší dobu uvažuju, že bych vyrazila na Camino. Plánovala jsem, že bych šla už letos s kamarádkou po maturitě, ale rodiče nás nechtějí pustit, protože si myslí, že je to pro dvě samotné holky nebezpečné. Tak bych se Vás chtěla zeptat, jaký máte názor na bezpečnost na cestě do Santiaga?
Díky za odpověď, Zuzka
Ahoj Zuzko,
tvoje rodiče úplně chápu. Asi bych se taky jako rodič bála, to je úplně oprávněné.
Z mojí zkušenosti je dnes Camino spíše jedna “dálnice”, čili nikdy tam člověk nejde úplně sám. Navíc člověk následuje značky a všichni jdou po stejné trase. Já šla sama, nic se mi nestalo a přede mnou i za mnou byli různí lidi.
Zlí lidi jsou všude, a je potřeba být opatrný kdekoliv, ale zrovna tato pouť přitahuje lidi, kteří jsou dle mých zkušeností fakt dobří a přátelští. Cítila jsem spoustu dobra z nich, ačkoliv jsme se s těmi lidmi znali jen chvíli.
Držím palce, určitě vyrazte, stálo to za to,
Lin
Ahoj Lindo, nic není náhoda…Je mi 50, děti vyletěli z hnízda a já se konečně mohu věnovat mé vášni- cestování. Zároven bych chtěla u toho pracovat… Nejsem moc technicky typ a proto prosím o radu. Jaké pc vybavení mít s sebou(notebook atd)? Přeji hodně zdraví a lásky, Andy