Naše poslední Mexická zastávka a zase úplně jiná než všechny ostatní. Bohužel nám na Chiapas nezbylo tolik času, kolik bych si přála. Navíc jsme hodně pracovali, takže jsme nestihli projet většinu krásných míst, které nám tu místní nebo kamarádi doporučili.
Pro co jsem se tu ale hodně nadchla je čtení o Ženách z Chiapasu, kniha plná rozhovorů se ženami 60+. Díky tomu se dozvídám trošku víc o životě lidí tady a kontextu, ve kterém žijí.
Mj. jsem se z knihy dozvěděla, že bylo pro ty ženy vcelku normální, že jejich otci nebo manželé pili dost alkoholu a pak je bili.
Dále ty ženy spojuje to, že mají většinou hodně dětí, až třeba jedna žena jich měla 14. Došlo mi, že jsou taky hodně “pro rodinní”, často žije více generací i členů rodiny pod jednou střechou.
Chudší ženy žijí prostý život, kdy jim často stačí pole s kukuřicí nebo fazolemi. Sem tam si přivydělají prodejem svých výrobků (keramika, tvorba oblečení, výroba tortil,…).
Některé ženy vyrůstaly v komunitách, kde je normální se provdat, když je vám 11 let. Zároveň byli kolikrát několikáté ženy svých mužů, polygamie v rámci některých komunit je taky běžná. Že by však žena měla víc mužů najednou, to ne.
San Cristobal de las casas
Zima, zima, zima. Přijeli jsme sem v půlce ledna a je tu fakt hlavně přes noc zima. Přes den se teploty můžou vyšplhat až na 25 stupňů, ale v noci je to děs. Spali jsme v mikinách a pod několika přikrývkama, aby nám bylo aspoň trochu fajn. Takže pokud sem pojedete, mrkněte, jaké tu je počasí a raději zvolte nějaký teplejší měsíc, užijete si to tu o to víc, slibuju!
- Cafeología – nejlepší kafe, co jsem měla v Mexiku. Zároveň fungují jako vzdělávací centrum pro baristy či pražiče kávy. Takže já jsem tam byla doslova v sedmém nebi. Je to místo, kde řeší, jak tu kávu upražit a připravit, tak abyste z ní dostali, co nejvíc a skvěle chutnala.
- Carajillo Café – bezva kafe a místo na práci.
- Cafe libre – asi jedna z nejútulnějších “nehipstr” kaváren, kde byl dobrý internet
- Kukulpan – nestihli jsme zajít, ale bylo nám to doporučeno na jídlo a pečivo.
- Sushi Frida – úžasné sushi za příznivé ceny
- čokoládovna Alkymia lidi, co to tam vedou fakt srdcem. Spolupracují s farmáři, kteří pro ně pěstují kakao a celou výrobus i potom dělají poctivě a sami. Měli jsme možnost poznat Rebecu, pokud tam zajdete, určitě ji od nás pozdravujte
- Kinoki – kino
- Organický market – každou středu a sobotu
- La Viña de Bacco – tady ke každému vínu dostanete nějaké tapas (tedy něco malého na “zobání”) zdarma
Chiapa de Corzo
Měli jsme to štěstí, že jsme se sem podívali v lednu, kdy od 8. – 23. tu probíhala slavnost. Podívejte se na fotky na tomto odkazu.
A ještě podruhé jsme se sem vrátili, abychom se podívali na Caňon Sumidero, stálo to za to.
Dojeli jsme MHD přímo do Chiapa de Corzo a tam už si nás někdo odchytil, zaplatili jsme a rovnou nás vzal k lodi. Mají to tam docela promakaný a udělaný velký byznys okolo toho. Na lodi jsme jeli se samými Mexičany, turisty.
Chamula
Vesnička, kam jsme se vydali nejprve na kolech a pak MHD. Celkový zážitek z toho výletu popisuju v článku Nejdivnější kostel a nejnebezpečnější situace v Mexiku. Každopádně kostel v Chamule stál za to, budete-li někde poblíž, určitě tam jeďte.
Zinancatán
Do téhle další magické vesničky jsme se dopravili úplnou náhodou, stejně tak jsme tam narazili na slavnost. Bohužel jsme ani nestihli zjistit, co slaví.
V rámci té slavnosti tam měli jednu obrovskou show – jízdu na býcích. V jednu chvíli jim normálně ten býk přeskočil přes kovovou konstrukci a začal běžet směrem k divákům. Naštěstí ho včas chytli a nikomu se nic nestalo. Jen jsem si na tom prostě uvědomila, že to asi zas tak moc pod kontrolou neměli.
Opět mě překvapilo, jak se oděvy dost liší od jiných míst v Mexiku, kde jsme byli. (Kdo jste si přečetl všechny články z Mexika a koukl na fotky, tak to hádám můžete vidět taky).
Tuxtla Gutiérrez
Pokud do tohoto města jet nebudete muset, tak ho klidně přeskočte. Horko, smrad z aut a hluk v ulicích. Prostě nám tady v tom místě chyběla jedna hodně zásadní věc, a tou je atmosféra.
Jediný, co jsme fakt oceňovali byl Park Marimba, kde se každý večer od 18 – 21 h tancuje. Tancují tam všechny generace a je to fakt zábava. Je to pro ně velká společenská událost na kterou se sjíždí lidi z celého okolí Chiapasu. Marimba je hudební nástroj, něco jako velký xylofon. Zvuk z toho je fakt úžasný. S Jirkou jsme se tam taky pokoušeli o něco jako tanec a místní se na nás celou dobu dost tetelili 🙂 Jsem ráda, že jsme jim tak aspoň zpříjemnili jejich taneční večer.
A taky se nám líbilo v kavárně, kterou jsme měli doslova vedle domu, kde jsme bydleli, jmenuje se Aroma Espresso – milá obsluha, dobrý kafe, rychlá wifi.
Zůstali jsme v tomto městě 5 nocí a to hlavně kvůli tomu, že jsme odtud letěli do Mexico City. Na letiště jsme se dostali taxíkem asi za 300 pesos. Naštěstí jsme našli další dva turisty, takže jsme to měli za půlku. Jinými způsoby je doprava na letiště komplikovaná.
