V květnu 2018 mi přišla nabídka od dámského lifestylového časopisu na Inspirativní ženu roku za moje aktivity na Nomádka.cz
Nejdřív jsem měla radost, pak přišla panika, že vůbec inspirativní přece nejsem, pak zase radost a pak zase nejistota. Naštěstí jsem v tu chvíli měla po ruce přítele Jirku, který mě uklidnil, povzbudil a já nominaci přijala.
Vůbec jsem netušila, co mě čeká, jen jsem si řekla, že kdyby se o mně měl dozvědět třeba jen jeden člověk, kterého moje cesta k něčemu inspiruje, popožene, tak mi to stojí za to.
Realita
Focení probíhalo na Smíchově a ve fotoateliéru jsem se ocitla v úplně novém, jiném světě. Svět módy, focení, tuny make-upu, to jde opravdu mimo mě. Nejraději běhám bosky po louce, bez make-upu a v něčem, co je mi pohodlné. Na focení se mě ujaly moc milé ženy. Po hodinovém líčení, kdy jsem se opravdu v zrcadle nepoznávala, jsem se ptala: “A to je kdo jako?” A na to mi make-up artistka odpověděla: “Seznamte se, to je nová Linda.” Až tam mi teprve reálně došlo, že to nejsem já. Že jsem účastí v soutěži přijala novou roli.
Potom mě oblékli do něčeho, co bych si v životě neoblékla, ale brala jsem to jako takovou “hru” na modelku, a tak jsem to s pokorou přijala. Výsledek můžete posoudit sami.
Co z toho
A proč tento mikro-příběh píšu? Když se podíváte na fotku v časopisu, můžete se na moment zmást, že ta Linda je dokonalá, že má skvělou pleť, skvělou pózu a tak. Jenže, to nejsem já. Jsem jen tělesná schránka, která jim byla zapůjčena. Potřebovali, abych se jim hodila do časopisového layoutu, nic víc. Autenticita level 0.
V době, kdy si nejvíc cením u ostatních autenticity a považuji ji za jedinou svou cestu, mě ta celá situace vyvedla z míry.
Možná to mnozí z vás víte či tušíte, že ty usmívající se holčiny a klučíci z časáků ve skutečnosti takto dokonale nejspíš nevypadají, ale je dobré si to zvědomit a připomenout. Nemá cenu být ze zdánlivě dokonalých obrázků z médií v depce. A to platí i pro všechny facebooky, instagramy, všecko….
Jak to asi vypadá u ostatních celebrit, ale i úplně obyčejných lidí, které vidíme v televizi anebo v jiných médiích. Možná to nejsou oni, ale namalované a dobře oblečené tělesné schránky.
Buďte prostě šťastní a rádi za to, jací přirozeně jste.
Myslím, že jako ženy s tím možná občas bojujeme, znejistíme sami nad sebou a zapomeneme na to, jak krásné ve skutečnosti jsme. Proto taky dost fandím projektu Za normální holky, pokud neznáte, určitě se podívejte na všechny aktivity, které dělají.
Za nominaci a možnost být vidět a sdílet svoje myšlenky jsem opravdu vděčná.
Vyzkoušela jsem si, jaké to je být princeznou z plakátu. Ale jsem to já? Ne! A o tom jsem vám všem chtěla dát vědět!